Proč vlastně bloguju? Spousta z nás si tuto otázku určitě ať již dříve či později položila. I já. Chvíli předtím, než byl tenhle blog na 3 roky zapomenutý (i přesto, že - MUSÍM ZDŮRAZNIT - ten poslední rok byl můj nejproduktivnější).
Odpověď se vždy - dříve či později - zjeví sama. Někdy až po několika letech. Tak proč bloguju?
Protože to miluju. Protože vlastně se tím učím mít ráda svůj život. Jestli se podíváte na mé články z roku 2011, 2012 a koneckonců ještě i články z roku 2013, zjistíte, že kolikrát jsem se vyjadřovala arogantně, byla jsem plná pesimismu, nadávala na rodiče. Vlastně to celé byla moje puberta. Pesimista jsem stále, jen se alespoň snažím to minimalizovat. :D
Mám tady rubriku nazvanou Letem světem. Jsou tam fotky z mých cest (UPOZORNĚNÍ - fotky nejsou nijak profesionální, jedná se o normální, turistické fotky snímané obyčejným kompaktním fotoaparátem). Když se podíváte, kolik tam toho již mám, když si uvědomím, kolik fotografií mám ještě uložených ve svých počítačích, říkám si, kdo to vlastně má. Ano, mé cesty jsou zatím všechy pouze po Evropě, ale někdy do budoucna se chci vydat i za hranice Evropy. Moji rodiče byli například na Borneu, v Peru, v Thajsku, v Japonsku a letos se vydají na Aljašku - odjíždí za týden.
Dřív jsem si myslela, že je naprosto normální, že jezdíme dvakrát ročně do zahraničí (jednou v zimě na lyže, v létě na pláž) a že to tak má každý. Jak moc jsem byl vyvedená z omylu, když jsem se seznámila se svým současným přítelem, který nejdál v zahraničí byl na druhé straně Sněžky. Ne, nepřeháním, skutečně to tak bylo. Naučilo mě to vážit si toho, jak často někde jsem.
A to je možná jeden z motorů, který mě pohání kupředu v měm blogování. Miluju svůj život.


