Každý z nás to alespoň jednou zažije. Okamžik, kdy je totálně na dně. Okamžik, kdy je zoufalý.
Sedím u břehu oceánu,
přemýšlím nad budoucností.
Snad to nějak dolámu,
neusnadňuje mi to otcovství.
Nechávám si nohy omývat,
přemýšlím nad svým stářím.
Do rakve mne budou ukládat,
vše způsobeno mým zoufalstvím.
Nesmyslná básnička? Ano, proto jsem zase zoufalá já. Ale ne, nyní vážně.
Díky čemu všemu můžeme býti zoufalí?
Šikovná otázka. Sportovec může být zoufalý, když se mu zrovna nedaří. Puberťák může být zoufalý, když pro něj rodiče nemají pochopení. Ale mají některá naše zoufalství vůbec "smysl"?
Podívejte se na některé lidi. Jsou kolem nás. Ani o tom nevíme. Jeden čas koloval na známém fejsbůku jeden status. Velmi se mi zalíbil. A je také dost pravdivý. Našla jsem ho na internetu a zde ho máte.
Podívejte se na některé lidi. Jsou kolem nás. Ani o tom nevíme. Jeden čas koloval na známém fejsbůku jeden status. Velmi se mi zalíbil. A je také dost pravdivý. Našla jsem ho na internetu a zde ho máte.
,, Patnáctiletá holka drží za ruku svého ročního syna. Lidé o ní řeknou, že je děvka, ale nevědí, že byla ve třinácti letech znásilněna. Lidé řeknou muži, že je tlustý, ale nevědí, že jeho tloušťka je způsobena vážnou nemocí. Lidé nazvou starého pána ošklivým, ale nevědí, že se poranil ve válce, když bojoval za tvou zemi. Lidé řeknou o paní, že je plešatá, ale už neví, že má rakovinu. "
Zdroj: Gauri
Něco pravdy to v sobě má, to musíme uznat. A vemte si, jakým zoufalstvím teprve procházeli tito lidé. Jak zoufalá musela být ta dívka, když ve třinácti letech zjistila, že je těhotna. Či jak zoufalá mohla být paní, když se dověděla o své rakovině.
Najednou nám zbývá položit si jednu otázku.
Je naše zoufalství ... to skutečné zoufalství?
nechcete se podívat na náš web?
nový fotky, videa,,,,
http://groupgame.blog.cz