Ano, vím, ten název článku ke mě nesedí už jen proto, že ještě chodím na základku. Ale dobrá, na tu drobnost na chvíli zapomeneme.
Řekneme si to jednoduše... Jsou lidi, kteří jsou na škole do svých patnácti (v některých pochybných případech ani to ne). Někteří jsou na škole do dvaceti, někteří do dvacetipěti. A má sestra, která si momentálně dodělává druhý titul, tam je i v třiceti. Ale vezměme si, že mimo školu strávíme dalších padesát let, když se budeme držet teorie, že se dožijeme přesně osmedesáti let. A vezměme si, jak často si říkáme, že "tohle nás mohli naučit". A naopak si stěžujeme, že tohle vůbec nemusíme umět.
Vezměme si to takhle. K čemu nám budou kvadratický rovnice oproti radě jak se například nedostat do dluhů? Těžko to budeme počítat vzorečkem "X jedna dva se rovná minus B plus minus odmocnina z B na druhou minus čtyři A C lomeno dvě A" (ano, vím že ten přepis vypadá šíleně, ale o to spíš ho sem dávám takto). Rádi utrácíme. Dostáváme třeba určitou kapesnou částku na den nebo na týden a ve většině případů to okamžitě utratíme. A pak už nemáme další peníze a půjčujeme si od kamarádů a známých a tím se pomalu dostáváme do dluhů, které nechceme splatit, protože máme opět svoje peníze a chceme UTRÁCET. Ale dobře, to už je moc pesimistické.
Řeknu to zkráceně. Ve škole by nás mohli začít učit něčemu, co nám bude v životě skutečně platné. Například prostě jak se vyvarovat hádkám, jak mít šťastný život ... A podobně. Ano, plácám blbosti. Střílím naslepo co mě napadne. Ale možná v tomhle je kouzlo lidské svobody ...
Přeji pěkné zamyšlení;)
Ayu Takashi
Krásně napsané :) přesně k čemu nám je dobrý vědět, jak spočítat rovnici, když se budeme topit v dluzích