Únor 2012

Holocaust

27. února 2012 v 23:53 | Ayu Takashi |  Úvahy
Jaký smysl měl Holocaust? Ovšem, každý člověk má jiný názor. Nejradši bych to zakázala. Teď je pozdě, ta doba je už pryč.
Holocaust, hebrejsky šoa, souvisí s antisemitismem - nenávisti vůči Židům. Ale ... co Židé udělali tak špatného, že začal holocaust?
Ale holocaust není pouze židovský. Je i romský holocaust. 2. světová válka nám přinesla téměř vyvraždění Romů, v Česku zůstalo POUZE 600 osob. Ano. Je to skutečně málo, že? Ale ne, tím to nekončilo. Romové byli kočovní - kočování jim však bylo zakázáno, začala sterilizace romských žen, zničily se jejich tradice, byly likvidovány romské osady, bylo zakázáno používat romský jazyk. Možná se teď ušklíbáte a říkáte si něco na způsob: ,,No a co? Nás se to netýká.". Ale pletete se. Co kdyby se to Vás týkalo? Co kdybyste si to museli protrpět?
Představte si, že by vyvraždili celou Vaši rodinu a Vy jediný přežil. A nyní - ano, zní to bláznivě - ale například by bylo zakázáno slavit Vánoce. A Vy přeživší ani nemůžete žít u sebe a ani nesmíte mluvit svým rodným jazykem.

Hned by se nám názor změnil, že?

A pozor. To ještě pořád nemluvím o koncentračních táborech. Ale to už dneska nechám na pokoji.
A teď výzva pro Vás. Napište do komentářů Váš názor (který bude zveřejněn v dalším článku) a připište Váš návrh na téma další úvahy. Navrhnutá témata budou dána do ankety - téma s nějvíc hlasy bude napsáno a zveřejněno. Návrhy témat pište pouze do zítřejší půlnoci, názory však pište stále.
Tak opět pro jednou zapřemýšlejte nad mou logikou a připište svůj názor.
Dobrou noc,
Ayu Takashi

Něco málo ubylo, něco málo přibylo.

26. února 2012 v 19:24 | Ayu Takashi |  Blah blah blah.
Ano, čtete správně. Ubrala jsem rubriky Něco víc, než jen pouhá fanynka a Láska je láska ... . Podle mě ani nemá cenu v tom pokračovat. Nevím, poslední dobou nemám náladu psát nějké extra dlouhé povídky, které jsou několika dílné. Zkrátka a dobře zbožňuji jednorázové//jednodílné povídky, které jsou mnohem jednodušší na napsání. Ovšem, je to věc názoru, já vím. A víte co obzvláště miluji? Ať již na čtení či na psaní, vyjde to nastejno - povídky s otevřeným koncem. Můžete vést jakoukoli teorii jak to vlastně nakonec dopadlo .. Třeba se to celé bude zase opakovat dokola. Nebo také vůbec ...

... Na jednu stranu je o dvě rubriky blog ihned lehčí, na druhou stranu se to vyvažuje dvěma novými rubrikami - Jednorázové povídky, kde logicky budou jednorázové//jednodílné povídky, a ta druhá, Úvahy, bude také logicky plná úvah na různá témata. Ať již naprosto nesmyslná témata, tak na velmi významná témata.
Veselé počtení,
Ayu Takashi

Co nás ve škole neučili, aneb větší část života je strávená mimo školu.

26. února 2012 v 13:16 | Ayu Takashi |  Články na téma týdne
Ano, vím, ten název článku ke mě nesedí už jen proto, že ještě chodím na základku. Ale dobrá, na tu drobnost na chvíli zapomeneme.
Řekneme si to jednoduše... Jsou lidi, kteří jsou na škole do svých patnácti (v některých pochybných případech ani to ne). Někteří jsou na škole do dvaceti, někteří do dvacetipěti. A má sestra, která si momentálně dodělává druhý titul, tam je i v třiceti. Ale vezměme si, že mimo školu strávíme dalších padesát let, když se budeme držet teorie, že se dožijeme přesně osmedesáti let. A vezměme si, jak často si říkáme, že "tohle nás mohli naučit". A naopak si stěžujeme, že tohle vůbec nemusíme umět.
Vezměme si to takhle. K čemu nám budou kvadratický rovnice oproti radě jak se například nedostat do dluhů? Těžko to budeme počítat vzorečkem "X jedna dva se rovná minus B plus minus odmocnina z B na druhou minus čtyři A C lomeno dvě A" (ano, vím že ten přepis vypadá šíleně, ale o to spíš ho sem dávám takto). Rádi utrácíme. Dostáváme třeba určitou kapesnou částku na den nebo na týden a ve většině případů to okamžitě utratíme. A pak už nemáme další peníze a půjčujeme si od kamarádů a známých a tím se pomalu dostáváme do dluhů, které nechceme splatit, protože máme opět svoje peníze a chceme UTRÁCET. Ale dobře, to už je moc pesimistické.
Řeknu to zkráceně. Ve škole by nás mohli začít učit něčemu, co nám bude v životě skutečně platné. Například prostě jak se vyvarovat hádkám, jak mít šťastný život ... A podobně. Ano, plácám blbosti. Střílím naslepo co mě napadne. Ale možná v tomhle je kouzlo lidské svobody ...
Přeji pěkné zamyšlení;)
Ayu Takashi

"To nevidíš, že jsem na dně?!"

3. února 2012 v 20:06 | Ayu Takashi |  Články na téma týdne
Každý z nás to alespoň jednou zažije. Okamžik, kdy je totálně na dně. Okamžik, kdy je zoufalý.
Sedím u břehu oceánu,
přemýšlím nad budoucností.
Snad to nějak dolámu,
neusnadňuje mi to otcovství.

Nechávám si nohy omývat,
přemýšlím nad svým stářím.
Do rakve mne budou ukládat,
vše způsobeno mým zoufalstvím.
Nesmyslná básnička? Ano, proto jsem zase zoufalá já. Ale ne, nyní vážně.

Díky čemu všemu můžeme býti zoufalí?

Šikovná otázka. Sportovec může být zoufalý, když se mu zrovna nedaří. Puberťák může být zoufalý, když pro něj rodiče nemají pochopení. Ale mají některá naše zoufalství vůbec "smysl"?
Podívejte se na některé lidi. Jsou kolem nás. Ani o tom nevíme. Jeden čas koloval na známém fejsbůku jeden status. Velmi se mi zalíbil. A je také dost pravdivý. Našla jsem ho na internetu a zde ho máte.
,, Patnáctiletá holka drží za ruku svého ročního syna. Lidé o ní řeknou, že je děvka, ale nevědí, že byla ve třinácti letech znásilněna. Lidé řeknou muži, že je tlustý, ale nevědí, že jeho tloušťka je způsobena vážnou nemocí. Lidé nazvou starého pána ošklivým, ale nevědí, že se poranil ve válce, když bojoval za tvou zemi. Lidé řeknou o paní, že je plešatá, ale už neví, že má rakovinu. "
Zdroj: Gauri
Něco pravdy to v sobě má, to musíme uznat. A vemte si, jakým zoufalstvím teprve procházeli tito lidé. Jak zoufalá musela být ta dívka, když ve třinácti letech zjistila, že je těhotna. Či jak zoufalá mohla být paní, když se dověděla o své rakovině.
Najednou nám zbývá položit si jednu otázku.
Je naše zoufalství ... to skutečné zoufalství?