Švýcarská benzínka

31. prosince 2011 v 21:46 | Ayu Takashi |  Jednorázové povídky
Tak když už je ten Silvestr ... Jedna moje starší povídka. Psaná v autě při cestě z Itálie. Zrovna jsme jeli přes Švýcarsko. Byl to pokus o hororovou povídku, ale horory mi prostě moc nejdou no:/ .. Posuďte sami. :)
Stojím na švýcarské benzínce. Mám svoje staré oprýskané auto. Jsem tulák, přežívám v autě. Ale zřejmě se již nerozjedu. Jsem bez peněz a bez benzinu. Jediné co mi ještě drží, je baterka na notebooku. A oni se blíží … brzy ze mne bude potrava nelidských netvorů. Jsou asi tak dvě hodiny ráno. Rád bych spal, ale je to pro mne naprosto nemožné. Ani mi tolik nejde o to, že spaní v autě je nepohodlné. Spíše mi nedá spát to, že se každou minutu blíží. Oni jsou blíže a blíže ke mne, já jsem blíže a blíže smrti. Už ani světlo v autě mi nesvítí. Jediným zdrojem světla v mém okolí je notebook. Ten však vydrží pouze poslední hodinu. Dost času k tomu, abych jim viděl do tváře a viděl krev, která bude vytékat ze mne a jim stékat po bradách, když se na mne budou živit. Čím více nad tím přemýšlím, možná bych byl radši, kdyby se mi do té doby i ten notebook vybil. Alespoň bych je nemusel vidět znova. Naposledy jsem je viděl, když mi zabili mého syna a mou manželku. Oni však nemají dost. Jdou po mě. Chtějí i mou krev. Někteří z nich i trhají syrové maso. Ti si na mě také smlsnou. Jsou mezi nimi i 3 - jestliže jsem dobře počítal - kteří jedí vnitřnosti. Je to pro ně stejná pochoutka, jako je pro Italy mozzarella s rajčaty a bazalkou či pro Španěly blahoslavená Sangria. Přichází za mnou jeden chlápek z obsluhy z benzínky, u které stojím. Ptá se mne, proč tu tak dlouho stojím. Odpovídám mu, že nemám benzin ani dostatek peněz. Nakonec se mu zželí a donese mi jednu bagetu z mrazáku. S chutí se do ní zakousnu a poděkuji mu. On jen přikývne a opět odchází k vyhřátému místečku u pokladny. Necítím se dobře. Tuším, že se blíží. Dojídám bagetu. Na notebooku mi bliká upozornění, že mám málo baterky. Už uběhla skoro hodina. Slyším nějaký hluk v okolí benzínky. Je slyšet řev. Vidím několik lidí, kteří utíkají z dosahu benzínky. Muselo se tam stát něco příšerného. Obyčejně se místní lidé jen tak něčeho nebojí. A najednou jsem je uviděl. Přesně ty netvory, z jejichž dosahu jsem již několik měsíců utíkal. Brzy už nebude žádné já. Budu roztrhaný na kusy. Nemůžu se proti nim jakkoliv bránit. Pokouším se aspoň zamknout dveře. Snad je to alespoň na chvíli zdrží. Podařilo se, dveře zacvakly a já mám na chvíli klid. Nestvůry dorazí k mému autu a snaží se dostat dovnitř. Zběsile mlátí do všech dveří, jeden dokonce i do kufru. Mé auto zatím odolává, to se však za chvíli změní. Vidím nehty jednoho z nich. Dostal se jimi dovnitř. Silou zabere a vylomí dveře. Vztekle je odhodí daleko za sebe a vrhá se na mě. Oči má rudě podbarvené, spodní pysk mu překrývá horní. Má odporně nazelenalou kůži. Všichni zpozorují, že on, zřejmě jejich vůdce, mě zbavil dveří a rychle dokulhají k němu. Jeden z nich mne popadne za mé vlasy, které mi během těch několika měsíců narostly a vztekle mne přitáhne k sobě. Notebook naposledy zabliká, že má slabou baterku a vypne se úplně. Jeden z nich vydá odporný skřek a začne tahanice. Tahají mě násilím z auta. Jeden mne chytne za hlavu, jiný za nohy, třetí za ruce a tahají, dokud mne neroztrhnou. Jiný se mezitím pustí do práce a najde si tepnu na mé ruce, do které se zakousne a saje krev, která mu teče po bradě. A tři z nich mi svými drápy drásají břicho, ze kterého tahají střeva a žaludek, do nichž se okamžitě zakousnou a vychutnávají si je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:01 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama