close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Prosinec 2011

Švýcarská benzínka

31. prosince 2011 v 21:46 | Ayu Takashi |  Jednorázové povídky
Tak když už je ten Silvestr ... Jedna moje starší povídka. Psaná v autě při cestě z Itálie. Zrovna jsme jeli přes Švýcarsko. Byl to pokus o hororovou povídku, ale horory mi prostě moc nejdou no:/ .. Posuďte sami. :)
Stojím na švýcarské benzínce. Mám svoje staré oprýskané auto. Jsem tulák, přežívám v autě. Ale zřejmě se již nerozjedu. Jsem bez peněz a bez benzinu. Jediné co mi ještě drží, je baterka na notebooku. A oni se blíží … brzy ze mne bude potrava nelidských netvorů. Jsou asi tak dvě hodiny ráno. Rád bych spal, ale je to pro mne naprosto nemožné. Ani mi tolik nejde o to, že spaní v autě je nepohodlné. Spíše mi nedá spát to, že se každou minutu blíží. Oni jsou blíže a blíže ke mne, já jsem blíže a blíže smrti. Už ani světlo v autě mi nesvítí. Jediným zdrojem světla v mém okolí je notebook. Ten však vydrží pouze poslední hodinu. Dost času k tomu, abych jim viděl do tváře a viděl krev, která bude vytékat ze mne a jim stékat po bradách, když se na mne budou živit. Čím více nad tím přemýšlím, možná bych byl radši, kdyby se mi do té doby i ten notebook vybil. Alespoň bych je nemusel vidět znova. Naposledy jsem je viděl, když mi zabili mého syna a mou manželku. Oni však nemají dost. Jdou po mě. Chtějí i mou krev. Někteří z nich i trhají syrové maso. Ti si na mě také smlsnou. Jsou mezi nimi i 3 - jestliže jsem dobře počítal - kteří jedí vnitřnosti. Je to pro ně stejná pochoutka, jako je pro Italy mozzarella s rajčaty a bazalkou či pro Španěly blahoslavená Sangria. Přichází za mnou jeden chlápek z obsluhy z benzínky, u které stojím. Ptá se mne, proč tu tak dlouho stojím. Odpovídám mu, že nemám benzin ani dostatek peněz. Nakonec se mu zželí a donese mi jednu bagetu z mrazáku. S chutí se do ní zakousnu a poděkuji mu. On jen přikývne a opět odchází k vyhřátému místečku u pokladny. Necítím se dobře. Tuším, že se blíží. Dojídám bagetu. Na notebooku mi bliká upozornění, že mám málo baterky. Už uběhla skoro hodina. Slyším nějaký hluk v okolí benzínky. Je slyšet řev. Vidím několik lidí, kteří utíkají z dosahu benzínky. Muselo se tam stát něco příšerného. Obyčejně se místní lidé jen tak něčeho nebojí. A najednou jsem je uviděl. Přesně ty netvory, z jejichž dosahu jsem již několik měsíců utíkal. Brzy už nebude žádné já. Budu roztrhaný na kusy. Nemůžu se proti nim jakkoliv bránit. Pokouším se aspoň zamknout dveře. Snad je to alespoň na chvíli zdrží. Podařilo se, dveře zacvakly a já mám na chvíli klid. Nestvůry dorazí k mému autu a snaží se dostat dovnitř. Zběsile mlátí do všech dveří, jeden dokonce i do kufru. Mé auto zatím odolává, to se však za chvíli změní. Vidím nehty jednoho z nich. Dostal se jimi dovnitř. Silou zabere a vylomí dveře. Vztekle je odhodí daleko za sebe a vrhá se na mě. Oči má rudě podbarvené, spodní pysk mu překrývá horní. Má odporně nazelenalou kůži. Všichni zpozorují, že on, zřejmě jejich vůdce, mě zbavil dveří a rychle dokulhají k němu. Jeden z nich mne popadne za mé vlasy, které mi během těch několika měsíců narostly a vztekle mne přitáhne k sobě. Notebook naposledy zabliká, že má slabou baterku a vypne se úplně. Jeden z nich vydá odporný skřek a začne tahanice. Tahají mě násilím z auta. Jeden mne chytne za hlavu, jiný za nohy, třetí za ruce a tahají, dokud mne neroztrhnou. Jiný se mezitím pustí do práce a najde si tepnu na mé ruce, do které se zakousne a saje krev, která mu teče po bradě. A tři z nich mi svými drápy drásají břicho, ze kterého tahají střeva a žaludek, do nichž se okamžitě zakousnou a vychutnávají si je.

Co Vánoce, ale jmelí!

29. prosince 2011 v 19:39 | Ayu Takashi |  Články na téma týdne
Téma týdne, které se mi skutečně zalíbilo:))
Přebereme si to z několika úhlů. Řekla bych, že každý si najde svůj způsob, který se mu bude zamlouvat nejvíce. Samozřejmě, využila jsem několika zdrojů. Je to však přepsáno mými slovy a zdroje jsou uvedené. ;)

Biologický úhel pohledu

Jmelí. Poloparazitní keříkovitá rostlina. V Česku pouze jeden druh - jmelí bílé. Celkem se rozlišuje cca 70-100 odlišných druhů.
Zdroj: Wikipedie

Mytologický úhel pohledu

Jmelí. Hrálo důležitou roli v mytologii starogermánských a některých keltských kmenů. Na Nový rok odřezávali jeho větvičky pomocí zlatých srpů. Věřili, že takto jim bude přinášet jmelí štěstí po celý rok a nosili ho na krku jako ochranu proti zlým silám.

Vánoční úhel pohledu

Ať již pozlacené či přírodní větvičky jmelí, již se to u nás tak nějak stalo tradicí. Jmelí zavěšené nad štědrovečerním prostřeným stolem mělo přivábit bohatou úrodu. Ať již to tak v současné době je či ne, spousta z nás si Vánoce bez jmelí v současné době nedokáže představit.

Fotografický úhel pohledu

Vyjímečně sem dnes nepřídám nic z vlastního soudku. Jmelí jsme letos vyjímečně nekupovali, i když na druhou stranu sestra ho našla v lese. Netuším, kam ho kdo z naší rodiny dal. Tak přidávám alespoň fotku z DeviantARTu.
Zdroj: DeviantART

Nejsem tu? OMYL!

25. prosince 2011 v 18:45 | Ayu Takashi |  Blah blah blah.
Věčně sem nepíšu, já vím. To však neznamená, že nejsem na počítači. To ne, jen jsem moc líná. Stává se ^^; . Věčně volám s kámošema či s mým mladým, nebo nikdo tu nejní, nemám si s kým psát a jdu si hrát hru. Ale to se zlepší, přísahám! :) ... Jeden bod z mých předsevzetí je, že každý týden minimálně tři PLNOHODNOTNÉ články. Takže obavy zahoďte daleko za hlavu, BLOG OŽIJE! :)

PhÍíÍsmEnQujÍcíÍí sThvOřhEníÍí z FejSbŮůŮkuU

15. prosince 2011 v 20:53 | Ayu Takashi |  Články na téma týdne
Tentokrát je současné téma týdne pravopis. Jedna z prvních věcí, která mi vytane v hlavě když slyším "pravopis", jsou ty hodně obávané blbky z fejsbůku. Ano, přiznávám, sama jsem na facebooku, ale abych psala stylem: "AyOyKy wOe, YaK Se mAaAsH? ×D" ... néé, to mi fakt nehrozí :D .. Pardoon, tohle je už skutečně moc ... Tomu nejde se nesmát:) ... Ano, skutečně, jeden čas jsem taky byla jedna z těch, co "PísmenQují", ale můj EXTRÉM bylo psaní jmen na způsob "MišulQa", "TerušQa" a takhle ... spíš jenom Q :) ... a taky samozřejmě ... má stará přezdívka, MrS.BuDhIcZeK -> Z jaké doby si asi tak myslíte, že to bylo? :D .. Dodneška to byl můj největší úlet, když samozřejmě nepočítám takovéto, že si z toho dělám srandu. A víte co já na to říkáám? ...
Zastavte blbky z fejsbůůku!!!
A doprovodné video k nim, které jsem našla na všemi milovaném "jůtůbku":
A tímto se s vámi loučím u mého velmi dramatického a kritizujícího článku na téma týdne:D:)
AyuTakashi

Jeden motiv, tři fotky

15. prosince 2011 v 20:42 | Ayu Takashi |  Fotky
Trošku jsem si hrála s režimy na foťáku. Tři téměř identické fotky, každá focená na jiný režim. Jen posuďte, jaká je podle vác nejhezčí. Mě osobně se líbí nejvíc ta třetí -> poslední.))

Svíčky.))

11. prosince 2011 v 15:40 | Ayu Takashi |  Fotky
Budou to dvě várky svíček, každá je na stejný způsob, tak tady máte tu první. Foceno ještě v mém starém pokojíčku, ale to stejně nejde poznat. Kdyžtak celkem hodně jsem si pohrála s grafikou.))

Ta poslední je úmyslně rozmazaná ;) ... No, s nějakou aktuálkou snad přijdu ještě dnes.))

Sundej si tu masku!

9. prosince 2011 v 19:29 | Ayu Takashi |  Články na téma týdne
Nebudeme si nic nalhávat, asi každý má v současné době "masku". K tomuto článku použiju i fotku sama se sebou a to se dá co říci.) .
Jsou dva typy "masek", které nosíme:
  1. Pozérství
  2. Přetvářka
K obojímu si něco řekneme, ne? ;)

Pozérství

Vezmu si za příklad "EMO". Vemte si, každý druhý člověk jim říká, že se maj' jít podřezat a jaktože nebulej' a nejsou celý v černý. Tak si to vysvětlíme. Přesně tohle je o pozérství. "EMO" styl je emotion - o emocích. To znamená, že EMO kluk může být klidně celý ve žluté, když má dobrou náladu, stejně tak může být v tmavě modré při špatné náladě nebo třeba v červené když je naštvaný. Je to jen o tom. Pozérství - to je asi tak, co mě nejvíc dostává. Stejně tak lidé, kteří slyší jednu písničku od dané skupiny, ani nevědí, jak se kdo jmenuje, a hrají si na šílené fanoušky. Toť o pozérství.

Přetvářka

V současné době velmi rozšířená a na vysvětlení mnohem jednodušší. Člověku je do pláče, přesto před všemi ze sebe dělá silného a nedokáže si připustit, že je smutný a tak. Nebudeme si nic nalhávat, i já taková jsem:) A teď slíbená fotka na TT "Pod maskou".